Odjezdy a osamělost

Ahoj,

za zrcadlem to chvíli zelo prázdnotou, ale nastal čas vymést pavučiny a pokračovat. 

(zdroj)

Nějak nebyla chuť a inspirace, i když jsem nějaké články rozepsala, většinou skončily ve složce s ostatními rozepsanými články (na kterých se mi něco nezdá, nebo jim něco chybí). V končícím červnu jsem po nejvíc odpočívala, hrála si se Skyem (moje modrá létající potvůrka), nakupovala a znakovala (možná už to víte, pokud mě sledujete na instáči, kde spamuju skoro každý den). S červencem mi začnou brigády, ale celkem se těším. A hlavně potřebuju vydělat ranec na velkou cestu a tím plnit další část snu o cestování. :)

Poslední dobou jsem trochu smutná z toho, že mi letos lidi, které mám ráda, odjíždějí minimálně na rok do zahraničí. Já vždycky chtěla pryč, alespoň na pár měsíců, ale kvůli závazkům a studiu jsem ještě neměla tu možnost. Většina z nich to má snadné. Dostudovali, nebo přerušili studium, nemají tu žádný protějšek a tak jeli. Nemám jim to za zlé, to v žádném případě ne. Ale co mě trápí je, že se rozhodli tak nějak všichni najednou a hlavně ti z mého města, se kterými jsem často podnikala různé akce, nebo jsem s nimi chodila do školy, ven, … 

(zdroj)

Já vím, časy se mění, život jde dál, ale když to poslední měsíc slýchám téměř od všech, je toho nějak moc najednou. Pomyslná poslední kapka nastala včera, kdy mi to napsala další z mých nejbližších kamarádek.

Abyste rozuměli, mám, (nebo spíše jsem měla) 4 nejbližší kamarádky. Jedna byla rok v Americe a naštěstí se teď vrátila (bůhví na jak dlouho, tráví každý volný den na brigádě, protože chce samozřejmě jet brzo zpátky). Druhá odjela před dvěma týdny do Německa za prací na dobu neurčitou, třetí, má nejlepší kamarádka je v Americe, naštěstí se vrátí v půlce září (ale původně měla jet taky minimálně na rok a bůhví, jestli ji tam nějakej amík neuchvátí) a čtvrtá pojede brzo do Anglie. Abychom nekončili – kamarád odjel nedávno na rok až dva do Anglie, další se tam chystá během pár dnů, stejně jako moje bývalá blízká spolužačka a bůhví na koho jsem ještě zapomněla.

A proto si kladu otázku, je to opravdu všude jinde lepší? Teď všichni v česku řeší imigranty, ale sami češi se jimi stále častěji v jiných zemích stávají také. Já také nejsem ráda, když cizinci obsazují místa na našich univerzitách a pracovní místa, kterých tu zas tak moc poslední dobou není.

Najednou si připadám v tom Brně tak nějak sama.

(zdroj)

Jasně, že jsem s nejlepší kamarádkou snad denně v kontaktu, ale když byla má první zmíněná kamarádka v Americe rok, psaly jsme si jen občas a skypovaly po pár měsících a přijde mi, že jsme se trochu odcizily, což je smutné, protože jsme se přátelily snad už od plínek. A kamarádka v Německu? Ta mě nějak odstřihla už předtím, než odjela. Měla prý moc práce, učení na absolutoria, stejně jsme se prý nevídaly poslední dobou (myslela dobu, když jsem měla sádru a pak jsem sotva chodila a učila se) a pak měla plnou pusu výmluv, ale plno fotek na instagramu, prozrazující její bohatý sociální život ve kterém na mě nezbyl čas. (A proto jsem psala minulý čas u počtu blízkých kamarádek). To je život, asi se posunula dál a já bych měla jít také. 

Ale je těžké najednou přicházet o přátele, co byli ve vašem životě tolik let. Ale pochopila jsem, že k dospělému životu to tak nějak patří. 

Poslední ze 4 nejbližších kamarádek je spolužačka ze střední, se kterou jsme od střední měli pár období, kdy jsme si byly blízké a kdy jsme se nebavily, což bylo vlivem jejího (nyní už ex) přítele. Poslední dobou jsem měla pocit, že jsme si opět blíž a ona mi včera oznámila, že jede do Anglie. Asi desátý člověk během dvou měsíců. 

A kdy jsem celou tu situaci nejvíce pocítila? Každý rok jsem pořádala letní grilovačku na dvorku, když naši vyklidili pole a odjeli na dovču nebo na chalupu. Moje grilovačky byly docela vyhlášené, nic extra divokého, spíše taková pohoda. Popíjelo se, vytáhla se vodní dýmka, jedlo se, míchala jsem mojito. Kdo chtěl, přivedl protějšek. Téměř všichni se už znali. Bylo to fajn, povídalo se, pouštěla se hudba, … Paráda. Letos však žádná párty nebude. Neměl by téměř kdo přijít. Hlavní jádro totiž vždy tvořili mé 4 kamarádky, většinou jejich partneři, 2 kamarádi, kteří jsou v Anglii, nejlepší kamarád mého přítele, který je v Německu, bývalá spolužačka, která se pomalu ale jistě stěhuje na vesnici ke svému příteli a pár dalších přátel, které kdybych pozvala samotné, nebylo by to ono.

No a to byl jeden z mých současných chmurů, jinak se mám ale celkem fajn. :) Někomu to může přijít jako přehnané, ale to jsem já, přecitlivá holka. A ač se snažím si některé věci tolik nepřipouštět, nějak mi to zatím nejde. Přátelství totiž bylo a je v mém žebříčku hodnot na velmi vysoké příčce, jelikož jsem u přátel už od teenagerovských let nacházela větší podporu a porozumění, než v rodině.

A co v poslední době žere vás?

Mějte se krásně

Terez

Mé sny....

Sny jsou tu od toho, aby se plnily a poslední dobou je okolo mě stále více lidí, kteří své sny realizují.  Jsem ráda za ně, ale sama tak nějak stagnuji a občas mám pocit, že můj život teď nějak nikam cíleně nesměřuje. A že na realizaci snů není čas. Jsem student s doslova prázdnými kapsami a už je to dlouho, co jsem si udělala radost nějakou věcí, kterou bych opravdu chtěla. Také mi přijde, že se některé sny mění, nebo že je jednoduše vytěsním do pozadí a časem třeba zapomenu.

(zdroj)

Tak jsem se je rozhodla sepsat a postupně realizovat ať už v blízké budoucnosti, nebo o trochu později.

1. Dodělat vysokou a pokračovat ve studiu

Aktuální sen, dělala jsem něco, co mě bavilo 3 roky a nevím, co bude potom, ale chci mít i ten malý bezvýznamný titul už jen proto, abych dokázala sama sobě, že na to mám.Nevím, zda mě někam vezmou, kde zkončím na podzim... Ale chci studovat dokud na to budu mít, protože mám tu možnost studovat zdarma (zatím) a třeba v americe je školné vysoké a zdaleka si ho nemůžou dovolit všichni. Pracovat budu pak už po zbytek života a to mě trochu děsí.

(zdroj)

UPDATE: Ten malý titul už mám. - Tvrdá práce se vyplatila a je ze mě Bc. Terez! :))) Teď už jen dostat se na magisterské studium a být jednou paní magistra! :)

2. Procestovat svět

Na světě je tolik zajímavých míst, kam se chci podívat. Tolik kultur chci objevit. Zajímají mě zvyky a tradice, zapomenutá místa, oázy, památky, kuchyně. Chci to vše vidět....

Tento sen si vlastně plním už od první dovolené na Malorce v roce 2002... Výhledově bych ráda navštívila Anglii, protože jsem tam ještě nikdy nebyla a to tam mám sestřenici. A také chci naplánovat pro přítele výlet do Říma. A vidět klasické modrobílé Řecké městečko s krásnou architekturou.

(zdroj)

3. Zdokonalit jazyky a začít se učit italsky

Co z toho, že mám základy tolika jazyků, když kromě anglického a českého znakového, tyto základy nerozvíjím? Mám základy finštiny, ruštiny a němčiny a alespoň němčinu bych chtěla trošinku pozvednout. Příští rok bych ráda začala pracovat na nějakém tom certifikátu z angličtiny. Italština je pro přítelkyni itala nezbytností a chtěla jsem ji umět už dávno předtím, než jsem přítele potkala. No i když základní slova a fráze mě už  naučil, ale kromě restaurace, se nedomluvím. Pokud tam jednou budeme žít (tak zněl plán),  je nejvyšší čas začít!

4. Podnikat, být úspěšná a zaopatřit rodinu

Od mala jsem chtěla být paní šéfová a na 1. stupni základky jsem říkala rodině, že chci jít na šéfofskou školu. No a nějak mě to šéfování nepustilo. Nikdy mě nebavilo poslouchat jak mám dělat svoji práci, co vše jsem mohla udělat jinak, rychleji, efektivněji, cokoliv. Ráda si dělám věci po svém. Tak uvidíme, co se z toho vyvrbí. Záměry s podnikáním si zatím nechám pro sebe. :)

5. Vyzkoušet si paragliding, letět balonem a letět ve vzduchovém tunelu (původně to bylo zažít stav beztíže, ale to třeba až budu jednou ta milionářka :D)

6. Malá romantická svatba venku v přírodě v kruhu nejbližších

7. Malý domek se zahrádkou a pejska

Každý rok jsem si psávala Ježíškovi o pejsana a nic. Máma nemá ráda chlupy, tak z toho nikdy nic nebylo. A protože přítel také miluje zvířata a s pejskama vyrůstal, tak hned jak se přestěhujeme do svého, adoptujeme pejska.
 A proč sním o zahrádce? Vždycky mi nejlíp bylo na babiččiné zahradě, kde jsem běhala bosky, trhala ovoce, houpala se v síti a pomáhala prarodičům se sklízením (do pusy :D). Domácí ovoce a zelenina je bezkonkurenční! A vlastní domeček je vlastní domeček.

(zdroj)

UPDATE: Tenhle článek byl naplánován a já na něj úplně zapomněla, takže se zveřejnil bez úprav a se spoustou překlepů. Omlouvám se a dám si na to pro příště pozor.

A jaké sny máte vy?

Terez