Jak a proč vznikl tento blog

Už na základní škole mě bavilo psát slohy, dokonce jsem skládala básničky o životě, o lásce a k narozeninám členům rodiny. Handmade dárky v podobě přáníček a jiných drobností je úděl chudých studentů před osmnáctkou zvlášť, pokud máte početnou rodinu a u nás se vždycky umělecká tvorba i kreativita cenila. Jako malé jsme totiž museli zpívat, recitovat a tančit prarodičům, kteří hrdě tleskali a nenechali si ujít jediné veřejné vystoupení. S hrdostí vystavovali keramikové paskvily, výkresy a jiné ručně dělaní dárečky a rádi se chlubily před sousedy, jak mají šikovné vnučky.

Dalším mezníkem bylo, když jsem v roce 2012 začala pravidelně číst blogy. Dostala jsem se k tomu úplně náhodou, když jsem si hledala recenzi na nějaký určitý produkt. Narazila jsem na blog Lady´s make-up bag, kde jsem projela snad všechny články a s radostí se vracela zpátky. (Bohužel je blog delší dobu aktualizován.) A tím se ve mně zrodila vášeň pro kosmetiku a musela jsem mít každý druhý produkt, který jsem tam viděla. Polovina výplaty z brigád padla na vychvalované produkty a objevila jsem (a zamilovala si) dekorativku alverde, kterou jsem do té doby úspěšně ignorovala. Spustilo to můj zájem o přírodní kosmetiku a začala jsem hledat podobné blogy. 

Díky beauty blogům jsem objevila i některé life blogy, i když se přiznám, že pravidelně čtu jen asi 3. Po určité době a schraňování kosmetiky jsem se chtěla stát beauty blogerkou, dokonce jsem nafotila i mnoho fotek své tehdejší kosmetiky a sepsala pár článků. Proč jsem se jí nestala a co mě od toho odrazovalo, vám napíšu někdy příště.

(zdroj)

Minulý rok jsem narazila na blog Domči (Pelíšek písmenek) a začala jsem ji sledovat na instagramu a staly se z nás kamarádky. Mluvily jsme spolu o tom, že bych si také chtěla založit blog, ale nikdy jsem se k tomu nedokopala. No jo, holt chronický odkladač čehokoliv na později. V loňském listopadu uspořádala Domča blogosraz, což bylo mé první osobní setkání s blogerkami. Měla jsem strach, že jako neblogerka nezapadnu, ale naštěstí to dopadlo parádně a po půl dni jsem se cítila jako mezi kamarádkami. Mohla jsem zde poznat Claire, Peťu, Clarku a Markét a díky tomu najít zase nové blogy, o kterých jsem předtím neměla tušení. 

Schodová fotka od Clarky :)

Setkání bylo úžasné, holky jsou skvělé a ještě více mě navnadily k tomu, abych začala psát. A tak jsem začala, ale do šuplíků. Udělala jsem si v počítači složku a do ní psala a psala. Doteď v ní mám články v různé fázi rozpracovanosti a pochází odtud i první 4 články, které jsem už pouze dopsala a poupravila. Proč jsem takou dobu otálela se zveřejněním? Bála jsem se. I přes ujišťování kamarádek, že to vážně budou číst, jsem se bála, že to nebude nikoho zajímat, bála jsem se haterů a negativních názorů zkušených blogerek. Ať chci nebo ne, záleží mi na tom, co si o mně myslí ostatní a beru si to k srdci. Jo a taky mi občas pokulhává gramatika… Ono je těžké jít s kůží na trh, když je přehlcený mnohem kvalitnějšími a zajetějšími oblíbenými kousky. Neměla jsem ani název, ani design a vždycky do toho něco přišlo (Vánoce, zkouškové, oslavy narozenin, bakalářka, Velikonoce,… ). No a jednou jsem se probudila, na státnice se mi učit nechtělo, bakalářka už byla odevzdaná, štěňátka, která jsem denně venčila, měla nový domov a já nějak nevěděla, co dělat. A tak jsem si řekla, že je ideální den na založení blogu. Splácala jsem na koleni design (ještě se bude trochu měnit), nějak mě napadlo jméno „Za růžovým sklem“, ale pak jsem dělala logo a nějak jsem u toho přemýšlela nad vším možným (snílkovská klasika) a po chvíli jsem si všimla, že v uloženém souboru je místo skla zrcadlo… No a už mi to tak nějak zůstalo. :) A přišlo to právě včas, protože mě pár dní po vytvoření blogu mě čekal můj druhý sraz blogerek a tentokrát jsem mohla jet jako sice začínající, ale oficiální blogerka. Mimochodem druhý blogosraz se konal v sobotu a byl také úžasný a díky Claire jsem měla tu čest poznat S., Lišku, An., eMku & Enku, Martinu Elegant a Tuttobene. Když jsem za nimi jela do Olomouce, byla ve mně malá dušička, ale po seznámení a povídání u kávičky to ze mě spadlo a den jsem si parádně užila. Můžete kouknout na pár fotek třeba k elegantní Martince. :)

Kauf blogosrazu: roztomilá krabka za hubičku (foto by Claire)

No a tak mě tady máte… blogerku v plenkách, která ještě ani nemá vyhraněný přesný směr, kterým se vydá. Bojuju s průměrností a bojovala jsem i sama se sebou. Ale nad sebou jsem vyhrála a blog nakonec založila. Momentálně bych se přirovnala k uhlíku a do vybroušeného diamantu to bude ještě nějakou tu chvíli trvat. Ale každý jednou začínal, a i když to nebude jednoduchá cesta, třeba jednou dosáhnu alespoň poloviny kvalit mých oblíbených blogerek. 

Mějte fajn den. :)

Terez