čtvrtek 2. července 2015

Věříte na duchy?

Já ano!
http://obrazky.superia.cz/nahled-velky/pruhledny_duch.png
(zdroj)
Pár dní jsem s přítelem sama ve velkém tmavém domě, naši totiž jeli k moři. Užíváme si to, že nás nikdo nebuzeruje, nepeskuje, že je tam nepořádek a nikdo v domě nekřičí a nevyhazuje nás z nějaké místnosti, protože tam potřebuje pracovat. Pohoda, ale...

Nese to sebou i prohlubování mého strachu ze tmy a nevysvětlitelných zvuků, protože přítel taky není doma pořád. Říkáte si, že můj strach není oprávněný? Tak čtěte dál.

Událost, ze které mě doteď nejvíc mrazí, se stala tak před deseti lety a od té doby se necítím v noci v domě vůbec příjemně, hlavně , když musím uprostřed noci na záchod. (Nejhorší je, když spím v pokoji sama.)

Začalo to při předělávání pracovny. Musely se odstěhovat všechny věci a já si ochotně vzala do pokoje houpací křeslo, které není moc skladné. Ráda jsem se na něm houpávala, tak proč ne. 

Po dvou dnech si mě máma zavolala a říkala, co tam po nocích dělám, že slyší vrzat plovoucí podlahu. (Ložnice je přesně pod mým pokojem.) "To tam jako posouváš nábytek, nebo co?" Řekla jsem, že nic neobvyklého nedělám, že spím a dál jsme to neřešily. Další den to prý ale máma slyšela zase a nějak jsme si to spojily s tím křeslem. Protože máma identifikovala ty stejné zvuky. Křeslo jsem okamžitě stěhovala a od té doby se necítím dobře a mám divný pocit, když vcházím do místnosti, jako by mě někdo pozoroval...

http://antikvariat11.cz/files/284307.jpg
Přesně takhle křeslo vypadá, jen je prosezený (zdroj)

V pracovně je koberec a tak šoupání není slyšet... Zřejmě nás navštěvovala/navštěvuje prababička, po jejíž smrti jsme křeslo z 50.let zdědili. Protože od doby, co se křeslo vrátilo, tak z mého pokoje nic neobvyklého neozývá.

Ještě pro vás mám 2 příběhy, co se staly v domě přítelovi matky a jejího chlapa, na rakouském venkově...
Jednou po flámu, před pár lety u nich přespal přiopilý kamarád chlapa přítelovi mámy a přespal v pokoji pro hosty. Ráno mu říká, že děkuje za přespání a že má hodnou babičku, která ho ráno vzbudila, rozhrnula závěsy, stáhla z něj peřinu, ať nespí tak dlouho a vytřepávala ji a pak odešla.
A ta strašidelná věc? V domě nikdo takový být rozhodně nemohl. Ale prý to byl vlídný duch. Zajimavé je, že psi jsou v té místnosti neklidní a často do ní štěkají bez důvodu. Creepy..
(Vždy dělám cokoliv proto, abych tam nemusela spát a když už musím, tak se snažím usnout před přítelem a když chci jít do mezipatra se záchodem, vedle kterého je vchod do temného sklepa, budím ho, ať jde jako doprovod. Promiň A., že jsem takovej srabík!)

Druhý příběh se stal poměrně nedávno bratrovi mého přítele, který spal v obývacím pokoji, vedle "babiččina" pokoje. V noci se probudil tím, že ho prý někdo opakovaně šťouchal do ramene. Myslel si, že je to máma nebo její přítel a z nějakého důvodu ho budí. Otočíl se a zeptal se, co je?, ale viděl vedle sebe jen podivný stín. (Tuto příhodu jsem se dověděla dneska, když jsem říkala přítelovi, že článek píšu....A sakra, tohle byl jediný pokoj, co jsem brala jako bezpečný, hmmm ... radši budu spát v pokoji u "babičky"!!!)

http://resetmag.cz/wp-content/uploads/2015/03/darkness_1.jpg
(zdroj)

Zažila jsem i další strašidelné jevy a prozradím třeba to, že se necítím vůbec dobře v naší koupelně plné zrcadel a zrcadlových povrchů, ale o tom třeba jindy. Také vám napíšu další děsivý zážitek, přítelovi rodiny, který se stal u jedné zříceniny na rakouském venkově. A zkusím od svých přátel shromáždit ještě nějaké jiné příběhy. Stay tuned!

A co vy, čeho se bojíte? Věříte na duchy? Máte nějakou strašidelnou historku? Napište mi ji do komentáře. :)

P.S.: Přítel se mnou občas musí na záchod i u nás doma, protože miluje horory a tak na ně často koukáme a to je jeho daň za to, že koukám s ním. Chudák! :D

Terez

10 komentářů:

  1. Docela strasidelny. Nastesti mne nic takoveho nepotkalo.

    OdpovědětVymazat
  2. Věřím..
    Také mám dost o čem vyprávět..
    Když zemřela od taťky mamka..má babička..
    Její poslední přání bylo aby byla pohřbená na určitý hřbitov (nechci jmenovat).. Bohužel s tím děda nesouhlasil a urnu si nechal doma (stále ji tam má..prý dokud neumře bude s ním..)
    No a už je to dva roky, co není pohřbená..
    Nejdříve to začalo těma "normálníma" věcma.. jako otvírání skříní, padání věcí z poliček..
    Ale pak to přešlo i do extrému..
    Jako že se mi zjevila u okna..její postava.. Slyšela jsem své jméno..
    Pak ustřižené šedé vlasy na kuchynské lince.. (to se stalo tohle úterý..Nikdo nebyl doma..)
    Nebo se mamka probudila s modřinama a poškrábanou rukou..
    Sama si ji poškrábat nemohla, když nemá žádné dlouhé nehty..
    Vím, že mi tohle někdo věřit nebude..
    Jen jsem se také chtěla podělit o svůj zážitek.. Jen na to pomyslím a béhá mi mráz po zádech..
    http://dieweltnachmir.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tyjo, to bych byla po... až za ušima! Snad se vám nebude mít nic horšího!

      Vymazat
  3. Já rozhodně věřím na duchy a ufa, a to i moje babička, ale bohužel nás mají všichni za blázny. Jedno léto na chalupě jsme spolu spatřily ufo. Byl to velký talíř, celý osvícený a dunělo to tak, jako kdyby padal na dvůr celý svět.Opravdu to byl talíř.. A navíc se druhý den na poli v tom stejném městě objevily obří kruhy v poli. To omu dost nasvědčovalo. A také jsem jednou po vyvolávání jedné mrtvé čarodějnice spatřila onu mrtvou čarodějnici z okna. Procházela se tam, zahalené v černém plášti. Než jsem stihla zavolat ostatní, zmizela a já byla pro smích. No a nakonec té stejné babičce se zdá sen s její zemřelou matkou nebo jí spíše v noci viděla a ona ji vykládala budoucnost. Určitě něco existuje!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak ufo jsem ještě nepotkala, ale taky nepopírám existence jiných ras a civilizací. Jen se divím, že nás všechny už nezkolonizovali nebo nezlejzrovali. I když my se jako civilizace "zabíjíme" pomalu vlastníi silami. Jinak zajímavá příhoda! :)

      Vymazat
  4. Já rozhodně na duchy věřím a vím, že jsou mezi náma. Pár věcí už se mi totiž také stalo. Jinak krásný článek, tohle duchovno mě zajímá a hodně mě baví číst si o tom příběhy, které se staly :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) Sepíšu další příběhy, až se mi jich nashromáždí víc. Jsem ráda, že to zajímá víc lidí! :)

      Vymazat
  5. Já věřím. Na druhou stranu jsem celkem racionální a trvám na tom, že velké procento takových záhadných historek má své prozaické vysvětlení (taková ta ťukání na nábytek, padající věc, atd.).
    Ráda čtu skutečné příběhy, takže shromáždi a sepiš! :)
    Mé zkušenosti jsou hlavně z dětství, kdy doma otec vyvolával duchy, ale potom neodvolal, několikrát jsem viděla v předsíni (naše předsíň je velmi tmavá místnost bez oken uprostřed bytu) postavu. Jak přesně to tehdy řešil už nevím, ale časem to přestalo.
    Tady v Brně nám akorát vržou parkety (ale je to dřevo a pracuje, nikdo mi to nevymluví! :D) a straší náš stará paní domácí (ta je živá, ale občas na nás ťuká a tiše volá. :D)
    Celé tohle tajemno mě zajímá, ale do křížku se s ním raději moc nepouštím, z toho mám přeci jen strach.
    Na horory koukám ráda. Většina z nich je docela legrační. (Jasně. Nás, kterým se po předsíni proháněli duchové, něco jen tak nevyděsí. (Vtip. :D))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nám taky sem tam vrzne podlaha dřevěná nebo práh, ale horší je to když praskne jakoby v topení nebo tak. Já se vždycky vyvolávání duchu bála, tak jsem se do toho taky nepouštěla. A nejděsivější jsou v hororech psycho děti, duchoévé dětí a strašidelný panenky a hračky! (mám v pokoji starou panenku ještě po mamce, sedí mi na skříni a já měla vždycky pocit, že pozoruje, tak má přes hlavu santovskou čepici! :D Příběhy sepíšu a taky se na ně těším, mám ráda tajemno!

      Vymazat