čtvrtek 26. listopadu 2015

Proč teď nepíšu? Vyhořela jsem..

Ahoj,
myslím že vám dlužím vysvětlení, proč nepíšu a proč je i můj instagram takový bez duše. Zktrátka co se se mnou teď vlastně děje... 

Už před nějakou dobou mi řeklo pár lidí, co mě pravidelně čtou, že bych mohla zase něco napsat, aby měli co číst, když prokrastinují. Snažila jsem sem vážně jo. Mám rozepsaných asi deset článků, ale jsou takové nemastné neslané, něco jim všem chybí a není to ono. Řekla jsem si, že se do psaní nebudu nutit, porotože takové články většinou čtenář stejně odhalí a kvalita obsahu i čtenost blogu klesá. Na druhou stranu nechci blog opustit, ani zrušit. Psaní mě baví a snad se to dá i docela číst, jen jsem teď v situaci, kdy mi to nejde od ruky a doufám, že se to po novém roce změní. Chci vám teď napsat pár řádků o tom, co se se mnou děje, ale věřte, že se o tom ne úplně snadně mluví.

To, že se se mnou vnitřně děje něco divného jsem zjistila asi před měsícem. Přisuzovala jsem to podzimní depce a říkala jsem si, že to za pár dní odezní, nestalo se. Ale včera se mi potvrdilo to, co jsem si myslela. Syndrom vyhoření.

  • Cítím se jako by mi někdo vysával všechnu energii, radost ze života, život.
  • Práci dělám mechanicky a jsem často taková "mimo".
  • Nemám na nic náladu.
  • Jsem napjatá a nervózní.
  • Nic mě nenadchne.
  • Nebaví mě moje koníčky.
  • Nebaví mě nakupovat, prolézat drogérky a parfumérie.
  • Nebaví mě nové díly oblíbených seriálů.
  • Nebaví mě nikam chodit.
  • Kdyby jste se mě zeptali, co bych teď nejraději dělala, spolehlivě odpovím, že spala. A to i v případě, že jsem se právě probudila po desetihodinovém spánku.


  • Nebaví mě poslouchat oblíbené písničky.
  • Po smskách nebo na facebooku odpovídám v nezbytných frázích a nevím, co mám na některé věci říct. I své nejlepší kamarádce odpovídám jednoslovně a jen občas se rozepíšu, protože mám pocit, že ji to dost štve, což chápu, protože očekává něco konstruktivního a já jí odbyju něčím jako: ,,Jooo. Super. Neeee. Aha." nebo univerzální frází: ,,Umírám, zabij mě." (Znamená to, že děláte něco, co vás nebaví a chcete se jít domů válet nebo spát.)
  • K dobré náladě pomůže jen krátkodobě alkohol nebo kamarádi.- Když jsem z někým koho mám ráda, trocha energie se mi vrací, dokážu se smát, povídat si, ale to jen do doby, než jsem zase sama.
  • Myslím si, že jsem v životě ničeho nedosáhla.
  • Nebaví mě co studuji.
  • Chybí mi chuť do práce a ani peníze už mě nemotivují.
  • Zapomínám lidem odepsat, což se mi nestávalo a mně samotné to vždycky vadilo.
  • Jsem ve stresu, i když nemám být z čeho.
  • Zapnu si televizi, ale většinou nevnímám, co v ní je.
  • Jsem častěji protivná a útočná.
  • Vše odkládám co nejdál a řeším jen to, co už hoří.
  • Nebaví mě si psát jen tak o něčem s kamarády. :(
  • Moje paměť, hlavně krátkodobá, se zhoršila.
  • Nebaví mě jídlo a já byla vždycky milovník dobrého jídla.
  • Nevím co je smyslem mého života, ani jeho posláním.
  • Můj život se změnil na jeden velký stereotyp.
  • Nebaví mě číst. Otevřu knížku, ale neudržím pozornost a zase ji zavřu a takhle je to bohužel i s mými oblíbenými blogy. - Kouknu na obrázky a na posledních pár řádků, nebo je jen otevřu a zase zavřu.
  • Nebaví mě vařit ani péct, což mě občas bavilo dost.
  • Jsem apatická a nedokážu se pořádně soustředit.

Jediné co mě drží je můj přítel, blízcí přátele a andulka Sky, kvůli kterým se donutím vstávat a fungovat a jsem jim za to moc vděčná. A moc děkuji i vám za milé a povzbuzující komentáře na instagramu.

Ale i přesto, když nic nehoří, většinu času jen ležím a nemám sílu se zvednout. Momentálně vymýšlím nový koníček, který by mě nadchnul a chtě nejchtě si zajdu popovídat s odborníkem, protože to takhle dlouho nevydržím. Navíc se blíží zkouškové období a já nemám nejmenší chuť a motivaci se učit, takže s tím vážně musím něco dělat...

Doufám, že stěhování v lednu vše změní a změna prostředí, jiné myšlenky a řešení jiných problémů mi jistě prospějí.

Do té doby se omlouvám, ale než se dám pořádně dohromady, přibude jen pár článků. Možná jen jeden, ale minimálně jeden, o nedávném bloggerském eventu, určitě.

Mějte se krásně a přeji vám, ať vás nic podobného nepotká. :)

Terez


8 komentářů:

  1. Přeju ti, ať je brzy lépe. Držím palce a kdybych mohla nějak pomoct, jsem tu a poslouchám. Až se ti bude chtít, ozvi se, upeču ten chleba a očekávám tě.
    Popovídání s odborníkem je nejspíš dobrý nápad, sám se v tom člověk jen plácá a trápí, dostane pár dobře míněných rad jako "tak si pusť něco veselého!" nebo "vždyť jsi mladá!" (to druhé ani není rada), ale moc mu to nepomůže...
    Tak ještě jednou držím palce, ono to půjde, uvidíš.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju An a neboj, brzy se ozvu! A s těmi radami je to přesné. Dobře míněné, ale úplně k ničemu.

      Vymazat
  2. Jéé zlato, tak to mě moc mrzí! Ale věř, že se to přežene a zase bude dobře. Něco podobného jsem měla před dvěma měsící. Nic mě nebavilo, všechno se mi v životě posralo a můj život se hroutil jako domeček z karet. Přišla jsem o nejlepší kamarádku, o přátelé, přítele, práci a doma to taky nebylo nijak skvělý. Chytla jsem se divné partičky lidí a dělala kraviny (podotýkám že v tu dobu mi přišli jako skvělí lidé, kteří mi rozumí) Nic mě nebavilo. Nebavilo mě koukat ani spát. Jednoho dne jsem si uvědomila, že život vůbec nemá smysl a že už mi na nikom a na ničem nezáleží. Byla jsem věčně zavřená doma s příšernou nebo brečící náladou. Když už jsem šla ven, tak jen chlastat. Pak jsem potkala jednoho člověk a ten mi nevědomě ukázal, že dá žít jinak a že vždy se dá začít od začátku a není konec světa, když něco nevyšlo podle našich představ. Pomalu se mi vracela chuť do života. Nakonec jsem se sama rozhodla bojovat za lepší život. Ujasnila jsem si, co chci a zatím se teď snažím jít. Mám velikou radost, když se mi teď něco povede, jelikož jsem vždy blíž a blíž svým snům. Takže hlavu vzhůru princezno :* Chce to jen čas ono už se to totiž nějak vyjasní samo. Někdy si musíme projít tím horším obdobím, abychom potom věděli, co je to dobré a vážili si toho :)

    OdpovědětVymazat
  3. Teri z toho se vysekáme, teď tě zaměstnám oslavou a ty dokážeš udělat fenomenállní oslavu, zaměstnáš se a udělá se ti líp uvidíš =) Pak přetrpíš vánoce a pak už je leden a hurááá vypadneš z té křičící jámy!!! V pátek bude sranda uvidíš =P

    Loveliness By Tess

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už se těším na pátek i na oslavu a na leden taky, uplně nejvíc! :*

      Vymazat
  4. Setkaly jsme se jen jednou, ale mam pocit, ze te trapi skola. Je dobre dodelat skolu a pak se venovat treba necemu jinemu, co by cloveka mohlo tesit. Nechci rozdavat rady. Jen vim, ze jsi moc sikovna holka a urcite to zvadnes. Nekdy se stane, ze jsme dole, jindy zase nahore. Klidne pis o tom, jak se citis. Treba ti to pomuze. Budu to cist!

    OdpovědětVymazat
  5. Věřím, že vše zvládneš a moc bych si to i přála. Bohužel poslední dobou také ztrácím zájem o mé koníčky. Děsné období...
    http://small-literaryworld.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  6. Posílám spoustu pozitivní energie :) a uvidíš, že zlom nastane po stěhování .. to už se na to tvoje mysl a tělo tak strašně těší, a ví, že pak budeš potřebovat spoustu energie na tu radost :)

    OdpovědětVymazat