pondělí 22. února 2016

Já, negativista

Ahoj,
mnohokrát jsem si vyslechla, že jsem negativistická, negativní, pesimistická a HEJTR. V dnešní době jsou lidé s negativním nebo (navzdory většině) rozdílným názorem na cokoliv a kohokoliv,  považováni za smutné lidi, lidi s nudným životem, lidi co mají potřebu se vyjadřovat ke věcem negativně, protože jsou hrozní hateři a prudiči a ti, co si na něco otevřeně stěžují jsou jsou vysavači energie z druhých a hrozní negativisti, kterých je ostatním "fakt líto". Však znáte to ironické: "No, tak to je mi tě fakt líto ..." Ale o hatování na internetu a postoji třeba některých blogerů a "jůtuberů" k negativním, či nesouhlasným komentářům, vám napíšu třeba příště.

Jo, asi jsem ten hater. Nenávidím spoustu věcí a nemám ráda cizí lidi, kteří na mě koukají skrz prsty a sjíždějí mě soudným pohledem, protože mám moc/málo namalovanej obličej, nemoderní nebo vyzývavý oblečení. Necítím se mezi větším počtem cizých lidí vůbec ve své kůži, a proto raději pomáhám zvířatům, nebo možná právě proto, zasvěcuji svůj život práci s malými dětmi, se zvířaty a s handicapovanými lidmi, kteří jsou vděční za pomoc a ochotu a je jim jedno, jestli jste tlustá nebo máte nalepený řasy a předloňskou bundu, která se k těm botám nehodí. 

(zdroj)
Taky si stěžuju a zřejmě docela často... Ale nemyslím si, že bych si stěžovala nějak výrazně víc než ostatní. Spíš je to o tom, že si stěžuju veřejně na facebooku a nebo nahlas před svými přáteli, nebo známými, protože mi to do jisté míry ulevuje, hlavně když to napíšu/řeknu ve vzteku a taky mi to trochu lépe pomáhá se s danými problémy vypořádat. A samozřejmě mi pomáhá pochopení od druhých a to zřejmě asi proto, že od malička trpím jakýmsi nedostatkem pozornosti, podpory a porozumění od rodičů. S tím právě souvisí i touha po pozornosti a uznání. Po pozornosti partnera, rodiny, přítel a známých,... Ale o mých psychických blocích a potřebách zakořeněných nedostatkem, či křivdami z dětství a dospívání, si třeba povíme jindy...

Byl to totiž jeden z mých kamarádů, můj spolužák, který mi dal jeden z impulzů k sepsání tohoto článku. Nedávno řekl, že jsem hrozně negativistická a že si většinu času v poslední době si před ním jen stěžuju na školu a soukromé věci týkající se rodiny a bydlení, nevěřím si a že ho to stahuje dolů, protože se do problémů druhých chtě nechtě vciťuje. Přiznám se, že nebylo úplně příjemné to poslouchat a trochu mě to mrzelo, i když zpětně jsem si uvědomila, že to není jen planá křivda, ale že to tak vážně je. Bohužel ještě smutnější bylo, že jsem si to předtím ani neuvědomala, protože to dělám automaticky a jsem tak zvyklá před svými přáteli mluvit o všem, ale asi více o tom, co mě trápí a to asi proto, že když to dusím v sobě, pořád o tom musím přemýšet a jsem pořád zahloubaná a stejně se mě na to někdo zeptá, o čem přemýšlím, nebo proč jsem taková "mimo".

(zdroj)
Bylo to zrovna v době zkouškového a já se cítila v časovým pressu a stresu z toho, kolik mi toho ještě zbývá napsat za školní práce (a termín už je zatraceně blízko), že mám kromě jedné zkoušky ještě všechny před sebou a že mám mezi zkouškami třeba jen dva dny na učení. To mám pak v oblibě fráze "já se bojím, já tu zkoušku nedám, já tam radši ani nepujdu, protože to nemá smysl a já to fakt neudělám, ..." a otravuju s tím všechny kolem. Říkám to asi hlavně proto, abych pak sama sebe připravila na neúspěch a nesložila se z neočekávaného neúspěchu. Nebo se pak před ostatními neprezentovala, jakože je všechno v cajku a že to přece bude brnkačka a pak nedostala F a ostatním byla pro smích, že jsem tak přehnaně sršila optimismem. Druhá strana mince byla ta, že tohle zkouškový jsem celé udělala fakt s odřenejma ušima. Učila jsem se snad nejmíň za svých 7 zkouškových a radili mi spolužáci a občas nějaký ten taháček. Takže jsem popravdě ani moc nevěřila, že moje snaha nesnaha bude odměněna projitím všech zkoušek na první pokusy. Ale karma mi to zase vrátila v jiných aspektech mého života. 

Zkrátka, když mi něco vadí zrovna teď nebo z dlouhodobějšího hlediska, tak to prostě řeknu nebo napíšu a dokonce to třeba napíšu/řeknu i těm lidem osobně, protože to nebudu cedit mezi zubama a stěžovat si za zády. Jen ať dotyčný ví, co si myslím a co mi vadí. Stejně tak, jako si před přáteli postěžuju, že mě dneska naštval(a) profesor/sestra/kamarádka/šéf/blbec z busu z toho a toho důvodu. Kdo to nedělá? 

(zdroj)
Abychom si to shrnuli, nesnáším spoustu věcí. Nesnáším neupřímnost a lhaní, pomlouvání za zádama, který se k vám donese, překrucování pravdy, vstávání, když někdo využívá lidi nebo zvířata, cirkusy, klauny, hnusný omáčky (třeba koprovka a křenovka, fuuuj), hloupé lidi, kteří si myslí, že spolkli svět. Taly, nesnáším, když se někdo míchá do věcí, po kterých mu je velký kulový a ne proto, aby pomohl, ale aby se dověděl informace a mohl je popřípadě šířit dál jako zajímavost. Dál mi vadí pyramidový firmy a jejich neodbytní zaměstnanci, kteří jsou nedejbože vaši kamarádi, či známí vašich rodičl a pořád vás s tím otravují a volají vám a lákají na různé akce a registrační semináře za 2000 a k tomu řadím taky pochybný šmejdy (prodejce). Taky nesnáším lidi se zakořeněnými stereotypy a názory, které odmítají změnit (i když pozanjí třeba člověka, který takový není), fejk kosmetiku vydávanou za pravou, podvody nejen na internetu, když jsou v televizy reklamní bloky delší než sekce odehraného filmu, nebo seriálu, rádoby skryté reklamy na všechno a všude. Za co bych lidem dávala dost dlouhý pobyty za mřížema je týrání a násilí na lidech a zvířatech. Nenívidím jakoukoliv bezmoc, když někdo neuzná, že udělal špatně nebo se mýlil a špatně vychované/nevychované lidi, smrad v mhd, plýtvání čímkoliv, lidi co vás odsoudí, aniž by vás znali, nebo vás zavrhnou, aniž by vám vůbec dali šanci. Jo a přetvářku a falešnej úsměv a nemyslete si, že to nepoznám, na tohle mám opravdu čuch. 

No a určitě je toho mnohem mnohem víc. 
 
Je ale také strašně moc věcí, ze kterých se umím nadchnout a radovat a moje nejbližší kamarádky by o tom mohly vyprávět. Taky si umím dělat srandu na zlehčení některých věcí, své osoby i svých problémů. Taky si myslím, že umím povzbudit a rozveselit lidi, když to potřebují a snažím se jim pomoct a vyjádřiv podporu a porozumění. Takže kromě toho, že jsem označená za hatera a negativistu, sama sebe považuju za v uvozovkách člověka, co si ještě stěžuje v míře a není jen negativistický.

A když není na co si stěžovat, tak si na nic nestěžuju a nestýskám. Bohužel pro mě v posledních měsících bylo pár změn, co neumím zkousnout tak, jak bych chtěla a problémy dlouhodobějšího rázu, co ze mně vycucávají energii téměř každý den. Naštěstí existuje řešení a i když to trvá už přibližně 3 měsíce, naše hlednání bydlení se blíží ke konci a nejen já se neuvěřitelně těším na stěhování. Máme úžasnou novou postel a různé vybavení, co jsem dostala od příbuzných. Konečně budu moci "volně dýchat" a dělat věci po víceméně svém. To bude paráda! 

(zdroj)
Také se těším na jaro, na sluníčko, které bude příjemně hřát, ale ještě ne pálit, na procházky a výlety do přírody, na nový chlupatý přírůstek do rodiny, na zařizování bydlení, na nové jídla, co ochutnám, na festivaly, na které se chystím, na nové zkušenosti v práci v Montessori školce (kterou jsem asi před týdnem dostala), na čas se svou láskou, andulkou a přáteli, na výstavu celoživotního díla mého dědečka, na oslavu narozenin s blízkými a na nová nečekaná dobrodružství, která mě čekají.
(zdroj)
Tak haterství zdar a já jdu ven, protože je tam parádně! :)

Terez

8 komentářů:

  1. Ty taky? Já jsem prý taky hrozně negativní =D protože jsem řekla, že mě sere podzim a smradi =D Tak jsem dotyčnou poslala doprdele a žiju i bez ní =D
    Takže vítej v klubu =D
    Pokud je z nás dvou někdo silně negativní a vyčerpává tak druhý, tak jsem to poslední dva měsíce já s neustálým skuhráním na stěhování a vše kolem toho =D
    S.r na ně... pošli je do řitě a svět se bude točit dál ;)
    Kdybych měla vyjmenovat co mě vše s.re tak tady budeme týden =D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Vidíš a já tě mám ráda, i když nadáváš na smrady (i když oprávněně, to jsem u vás několikrát slyšela sama, takže se nedivím) a na stěhování a bůhvíco. :) Aspoň v tom nejsem sama. :D Já ych tu asi taky byla ještě týden :DD

      Smazat
    2. to nejsou jen tamti nade mnou, to je 90% nevychovanejch spratků... a víš, že já tě mám taky ráda? :-* ty si taky zanadáváš kdo by si v tom pekle nezadával ;) ale obě víme, že bude za chvílí už líp ;)

      Smazat
  2. Když jsem tě potkala na těch pár hodin, tak jsi mi nepřišla negativní, ale prostě jen mladá žena, která ještě trochu hledá sama sebe. Je velmi bystrá a hlavně o tom všem přemýšlí a není lhostejná! Tímto si asi projde asi každý...já už svět po čtyřicítce vidím úplně jinak a věci, co mě se..u se snažím vypustit, protože to bych se z toho zbláznila.

    Bohužel si neseme hodně z dětství, já ho měla báječné, ale nyní zase pro změnu docela teskním po mámě. Děsně mi chybí. Ovšem to jsem tušila vždy, že až odejde, bude mi vždy něco chybět.

    Držím pěsti se stěhováním!

    PS: koprovku taky nesnáším a do mhd se mi nechce kvůli smradu :-)

    OdpovědětSmazat
  3. Marti, jsem ráda, že na tebe tak nepůsobím a s tím dětstvím s tebou naprosto souhlasím a samozřejmě, i když nemám s mámou ani zdaleka ideální vztah, taky by mi chyběla, takže ti rozumím. No a děkuji :) douufám, že co nejdříve už najdeme TEN byt!

    OdpovědětSmazat
  4. Já jsem asi taky hater, jak tak na to koukám. :D Na naprosté většině nesnášených věcí bych se s tebou shodla hned. :)
    A jak jsem tak četla ten článek, vzpomněla jsem si na jiný svůj problém - kdykoliv si někdo postěžuje na takové to "nesnáším lidi, kteří...", vždycky mám pocit, že mluví o mě (a to i když to zcela racionálně já být nemůžu :D).
    A rozhodně si stěžuj! Já jsem totiž celou pubertu dělala pravý opak, držela jsem vše v sobě a nakonec mě to stálo zdraví fyzické a psychické, dodnes se učím to dostat ven. ;)
    Nakonec ještě dodávám, že tě rozhodně nepovažuju za negativistu ani hatera, to je snad normální, že když člověka něco trápí, tak si postěžuje, ne? No, asi ne. Dnes musíme být všichni povinně sluníčkoví. :)

    OdpovědětSmazat
  5. Terezko, ať je to jak chce.. Každý jsme tak trochu "hejtr".. Každý si občas musíme postěžovat, jen prostě někdo víc a někdo méně.. Jednou je dobré období (všechno zalité sluncem), jindy zase všude prší a člověk si stěžuje na všechno.. Ale to je život.. Patří to k tomu..:) A když se to někomu nelíbí, jeho problém, ne tvůj.. :)

    OdpovědětSmazat