čtvrtek 9. dubna 2015

A kdo že to vlastně jsem?

Ahoj, jsem Terez a právě začínám! :)

Jsem normální holka, je mi dvaadvacet a pořád ještě jsem plná snů a maluju si růžovou budoucnost.
Jsem věčný student. I na stará kolena budu dychtit po vzdělání. Všemožné kurzy? Jo! Jo! Jo! Semináře nebo školení? Hrňte to sem! Momentálně mě čekají státnice a vůbec nevím, co bude po nich. K tomu dělám kurz Českého znakového jazyka, který je velkou součástí mého oboru, po státnicích se chystám na kurz angličtiny a rozšiřující kurz masérství (Jo, jsem certifikovaný masér.) A jelikož dost často prokrastinuji (před státnicemi ještě více než obvykle), troufám si říct, že tohle bude moje plodné blogerské období. 
Co dál o sobě říct? Jsem hodně otevřený a přátelský člověk, možná až moc. Potkáte-li mě na ulicích Brna, neváhejte mě pozdravit! Jsem léty prověřená „vrba“ radím a pomáhám, poslouchám. Jo a jsem ukecaná. Někdy melu a melu a napřed mluvím (píšu) a pak myslím… (z toho vznikne určitě také pár výživných hejtovacích článků, znám se). Kdo mě trochu zná, tak asi teď pokyvuje hlavou, jo jsem holt svá. Také hrozně těžce beru změny – nový kolektiv, když se vzdálí někdo z mých nejbližších přátel, něco oblíbeného přestanou prodávat (jednou jsem obrečela omáčku z pytlíku, byla děsně dobrá a nezdravá, stydím se!) a s tím se pojí, že jsem děsná citlivka. Brečela jsem i u Alexandra Velikého (hlavně když umíral Jared Leto, byl totiž ták roztomilej!) Občas nepochopím sarkazmus mého chlapa.
Jsem milovník a ochránce zvířátek (jako vegetarián zatím ne-e, i když k tomu asi nemám daleko, ale o tom zase jindy). Doma mám zlobivou nebesky modrou andulku Skye, sklípkaní slečnu Adélku a naše smečka se bude dále rozrůstat, až se přestěhujeme do „svého“. Nejraději bych tahala domů všechny nalezence, opuštěnce a nemocná zvířátka, ale neprošlo by mi to u mámy. Vedu chovatelský kroužek pro děti a chování spokojených chlupáčků je pro mě terapie jako blázen. Hraju volleyball, ráda jezdím na snowboardu, miluju jaro, vodu, procházky, jsem vášnivý čtenář a jedlík. Už přes 5 let randím s jedním úžasným (polovičním) Italem. Jsem bordelář a trochu prasátko. (Zdravím rodiče, sestru a Itala, kteří to musí snášet a taky Haničku, která už si doufám zvykla.)

Ehm psát spisovně mi moc nejde, tak to prosím omluvte a přijměte fakt, že já prostě nežiji, já ŽIJU

No pro dnešek toho představování bylo dost. Budu psát hlavně o životě, někdy možná i o nějaké té kosmetice, jídle… tak nějak o tom, co mě napadne a hrozně se na to těším!

P.S.: A proč za růžovým zrcadlem? Protože i když jsem už v životě přišla o mnoho iluzí, ještě pořád žiju za oním růžovým "sklem", maluju si prstem srdíčka a idealizuju svět kolem. A občas budou moje články právě o rozbíjení některých těchto iluzí. 

Budu psát o životě, někdy možná i o kosmetice, jídle… tak nějak o tom, co mě napadne a hrozně se na to těším!

Terez

6 komentářů:

  1. Vítej v blogosvětě. :) Těším se na další články. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju An, doufám že se ti budou líbit tak, jako mně se líbí ty tvoje. :))

      Vymazat
  2. Těším se na články!! Mmch, já brečím u Armagedonu.. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Snad nezklamu. :)) Každý máme to svoje, moje máma brečí třeba u Ordinace...

      Vymazat
  3. Jéé vítej mezi blogerky! Už to chtělo nějak osvěžit a vystřídat nás unavené :)
    Super úvod :)

    C.

    OdpovědětVymazat