pondělí 4. května 2015

Proč se držet co nejdál od marihuany

Né všichni jsou po trávě šťastní a vysmátí. A moje příšerná zkušenost snad některé odradí..

Trávu jsem zkoušela jen párkrát, ze zvědavosti, znáte to. Poprvé na základní škole, kde to beztak ani nebyla tráva, ale nějaký sušený bylinky a my jsme všichni dělali, jak jsme po jednom potahu hrozně zhulení, abychom se cítili drsně.
Podruhé to snad bylo s dávnou partou, přidávali ji k tabáku vodní dýmky a od té doby jsem možná ještě párkrát potáhla na nějaké párty, ale nikdy jsem to nevyhledávala ani sama nekupovala a spíše odmítala. Až na bramboráčky jednou na Silvestra, ve kterých ale bylo zanedbatelné množství a marihuana z nich nebyla vůbec cítit. (Já totiž MILUJU bramboráčky a vlastně cokoliv s bramborami!!!)
Poměrně nedávno jsem ale byla na jedné kolaudačce mého bývalého kolegy z práce a onen kamarád se přátelí s partou huličů, které zná z oboru… No a já jako obvykle odolávala nabídkám, ať si dám „práska“. Ale to jen do té doby, než donesli GANJALAČINKY (čti trávové palačinky). No a já byla zvědavá a prostě podlehla. Jsem pověstná milovnice sladkého a v té chvíli jsem byla už  slušně ovíněná a v náladě. Tak proč to netestnout, že jo. S kamarádkou jsme si řekly, že teda ochutnáme. Palačinky byly silnější, zelené jak brčál, byli udělané z nějakého výluhu nebo vývaru, protože v nich nebyly kousky. A byly cítit typickým vtíravým „marijánkovým“ odérem. Utrhly jsme větší polovinu jedné palačinky, velké asi jako dezertní talířek a rozdělily jsme si ji. Bylo to vlastně docela dobré, sladké, vláčné a pochutnala jsem si. Nějak jsem nechtěla věřit tomu, že to může být silné tak, jak říkali kluci, ale více jsme si nevzaly. Chvíli se vůbec nic nedělo a já si říkala HAHA, na mě to nemá vůbec žádný účinky. A pak to přišlo...

(zdroj)


Začalo to nevinně, byla jsem unavená a usínala jsem.. Potom jsem se probrala a začala mít nekontrolovatelný záchvat smíchu, který nešel zastavit a vnitřně jsem si říkala, proč se směju? Nejde to zastavit, něco je špatně…. Začala jsem být zrychlená, začala jsem mluvit rychle, zjišťovat kdy jede autobus, popadla jsem kámošku a táhla ji pryč i přes přemlouvání, ať ještě zůstaneme.

A najednou sedíme na zastávce na lavičce a jakoby se zastavil čas. Připadala jsem si zpomalená a měla jsem trhavé pohyby jako robot. Neuměla jsem popsat, jak mi vlastně je, ale začala jsem cítit paniku, protože moje robotí pohyby byly více než divné a cítila jsem se, jako bych byla uvězněná ve vlastním těle. Mluvila jsem také pomalu, jako bych byla mentálně zpomalená. Je hrozně těžké to popisovat, co se dělo uvnitř mě. A kamarádace jsem pořád opakovala, že je mi špatně. To nejhorší mě ale ještě čekalo…

Nastoupily jsme do nočního autobusu (u nás jim nikdo neřekne jinak, než rozjezdy) a vyjely na přestupní stanici, na hlavní nádraží. Než jsme tam dojely, byla jsem jen zpomalená a čas se nekonečně vlekl. Na hlavasu (hlavním nádraží) se naše cesty rozdělily, každá jela domů jiným rozjezdem a mně začalo to pravé peklo. Normální cesta touto trasou trvá i s cestou k domů asi 20 minut, já jsem ale tuto cestu intenzivně vnímala jako několikahodinovou.

Pověstné rozjezdy na hlavase (zdroj)

Seděla jsem u okna, za sklem, které odděluje sedadla od dveří (ještěže jsem před sebou neměla prázdný prostor) a najednou, jakoby mi ztěžkla hlava i ramena a tlačilo mě do země. Trvalo to dlouho a i ruce, které jsem měla položené v klíně, jako by vážily tunu. V mysli jsem panikařila, bylo to hrozně nepříjemné, jakoby mi někdo seděl za krkem a tlačil mě. Začalo mě to pálit a já se ani nemohla nijak poškrábat, protože moje ruce byly dvě cihly. A pak jsem měla pocit, jako by mi někdo prostřelil zezadu místo nad levou lopatkou a jako bych kulku cítila proletět mým tělem a místo po ní mě pálilo. Jedna z mých nočních můr se zhmotnila ve "zhuleneckém" stavu. Cítila jsem jakoby mi něco pořád teklo z očí a nosu a vnitřní deprese a panika mi říkala, že umírám. Že už nikdy neuvidím svojí rodinu, svojí lásku, andulku a přátele. Chtěla jsem zavolat příteli, ale jako by mi ochrnul i obličej a já prostě nemohla dělat vůbec nic.. Trpěla jsem nekonečnou dobu a pak mi začaly nekontrolovatelné střídavé svalové záškuby celého těla na různých místech a já svoje tělo nekontrolovala, ale vše jsem intenzivně vnímala. Dále jsem začala mít nutkavý pocit, že když neovládám tělo, neovládám svůj svěrač, což je hrozně trapné. Pořád jsem se očichávala a měla pocit, že lidi kolem mě to ví, že jsem měla trávu, že mě soudí, že smrdím a bůhví co ještě. Nějakým způsobem jsem dojela domů a díky bohu se žádná nehoda nestala. Doma jsem horko těžko došla k umyvadlu a celé jsem ho pozvracela a taky vanu, ale opravdu celou... Potom jsem asi hodinu seděla u vany a zavolala příteli o dvě patra nahoru, ať mi jde pomoct, že tohle umýt ve svém stavu nezvládnu. 

A tak se přátele pozná pravá láska. Všechno mi pomohl umýt a na nic se neptal. A ráno mi řekl, že se na mě nezlobí, že se to prostě stane a je to automatické, že mi pomohl. Jsem holt šťastná žena.

Tímto příběhem (na který nejsem hrdá ani trošku) jsem chtěla říct, ŽE TO PROSTĚ NECHCETE ZAŽÍT! Být uvěznění ve vlastním těle s pocitem, že nic neovládáte, je strašné. Máte pocit bezmoci a jste bdělí každou jednu vteřinu a čas se tak nekonečně vleče... 
Hlavně mluvím k teenagerům, kterým někdo nabídne, aby jako netrhali partu, že je to děsně cool a v pohodě, že nebudete hned závislí a já nevím co. Nehulte, nejezte koláčky, ani jiné pochybně zelené jídlo. A pamatujte, zhulení lidi jsou hnusní! Vážně nechápu, co na tom někteří mají. Nikdy neměla nějaký extra super happy bezstarostný stav, díky kterému bych si chtěla dávat zase a pravidelně. A ještě mi to smrdí... Fuj.  

(zdroj)
Budiž vám můj příběh odpuzujícím příkladem. Já se budu trávě vyhýbat, protože tohle už nechci nikdy, VÁŽNĚ NIKDY zažit! Uff..

A co vy, máte nějaké podobné odstračující zkušenosti?

Terez

12 komentářů:

  1. To ti věřím (že se budeš vyhýbat) :) je celkem odvaha to sem napsat ale snad to jiné odradí :) Já ji nezkoušela a ani se na to nechystám :)
    http://princess-photos.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Právě doufám v to poučení a odrazení od podobné zkušenosti. Nepsalo se to rźrovna lehce, ale měla jsem potřebu to ze sebe dostat a článek sepsat.

      Vymazat
  2. Pěkný článek. Taky jsem něco podobného zažila, ale následky to má občas dodnes (strach, panika, úzkost..vyvolávané zničeho nic či v nepříjemných situacích) a to jsem měla co dočinění s trávou asi před....6lety-naposledy. Proto ji chci ve svém životě minimalizovat, ale nedaří se, mám na ni prostě smůlu - přítel, u přátel mi to nevadí. Přála bych si, aby mi bylo jedno, že si třeba přítel zahulí nebo tak, ale kvůli mým zkušenostem - dostanu trochu panické záchvaty, když se něco dovím, že si třeba dal nebo tak. Možná jsem to přehnala s tím panickým záchvatem, prostě se mi udělá zle, začnu mít pocit, že se mi šíleně mění tlak, vevnitř mě to začne zžírat a objevovat se nesmírný strach... těžko to popsat. Je to trochu na hlavu.

    Každopádně si myslím, že do chce "vztah s trávou" bude ho mít i přes tisíc varujících článků - kdo nezažije nepochopí.
    Ale tím ti nechci nic vytýkat. Právě naopak oceňuji tvou otevřenost. :)

    touchletters.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. můj blog tak nějak je o ztrácení iluzí, tak si myslím, že to sem (i přes svojí kontroverznost) patří. Já mám svoje problémy, trpím strachem hlavně z budoucnosti, z problémů a paniku, že něco nezvládnu, ale tenhle pocit, jsem měla poprvé.

      Neodsuzuju lidi, co hulí dlouhodobě, jen mi přijde, jakoby jim odumřel kousek mozku, že si s nimi nemám co říct a připadají mi hloupější (třeba kamarádi, které jsem znala i před začátkem hulení).

      Doufám, že se tvoje stavy budou zlepšovat. :)

      Vymazat
    2. Však já ti nevyčítám, žes to tu dala, právě naopak. Je dobré si přečíst takový článek. Jestli můj komentář vyzněl jinak, tak se za to omlouvám.

      Já to chápu, taky je neodsuzuji, každý ať si dělá, co chce. Jasně, chápu. Tak snad jsi takový pocit měla naposled :)

      Jinak u mě se to pomalu zlepšuje, není to tak intenzivní a časté jako kdysi. :) Ale děkuju.

      Vymazat
  3. Velice zajimavy clanek. Nikdy jsem nic takoveho nezazila a ani nechci. Jen na to musim myslet pri vychove. Ja si radeji koupim boty pro lepsi naladu :-) nebo si dam kavu nebo si pustim film. Jenze to uz dnes mnohym nestaci.

    Myslim, ze drogy berou slabosi. Lide, kteri maji problem sami se sebou, svym sebevedomim ci egem, psychicky labilni. Ja jsem high, kdyz travim prijemny vecer s manzelem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že mladí to testují proto, že je to zakázané ovoce. Ale někteří a hlavně mladí kluci u toho zůstanou. I u mě vítězila zvědavost a předtím touha se začlenit. A nakonec jsem na svou zvědavost doplatila. S tím, že to berou slaboši, máš pravdu. Také raději stráím příjemný čas s přítelem nebo přáteli bez drog nebo si koupím něco pro potěšení. :)

      Vymazat
  4. To, že drogy berou jen slaboši, je oblíbené klišé... a kerky mají jen kriminálníci :D ono to není tak černobílé..
    ale souhlasím, že tvůj zážitek je hnusný a je to dobrá léčba, abys tohle obcházela obloukem.. problém je, že tráva se nemá žrát.. člověk se snadno předávkuje.. a už vůbec není dobré žrát ty sajrajty v hydroponii pěstované... to je jako si dát místo prvního piva půl litru absintu.. :D

    OdpovědětVymazat
  5. Ono asi všechny drogy je lepší obcházet obloukem. :) O to víc marihuaně po tepelné úpravě, kdy její účinky často až nečekaně nabírají na síle a nikdy nevím, kolik toho tam ten kuchař dal a zda tomu rozumí...
    Nicméně, jak píše Enka, nic není tak černobílé, z poměrně blízkého okolí vím, že není až tak těžké do drog spadnout, a člověk ani nemusí být kdovíjaký slaboch (celá ta hippies generace asi taky nebyla jen o slabošství.)
    Jinak ale s článkem souhlasím, nic úžasného jsem na tom taky nikdy nenašla. Zkusila jsem to dvakrát, z toho jednou jsem byla velmi zrychlená, podruhé se nestalo nic. A stačí. To si raději dám sklenku vína po večeři a strávím s někým čas povídáním. :) Vzhledem k tomu, jaké věci se ve světě dějí, občas realitu nepobírám ani normálně, natož ve změněném stavu vědomí. :)

    OdpovědětVymazat
  6. Myslím, že zrovna tohle neni důvod, proč se od ní držet dál, ale pokud tě to odradilo, jedině dobře ;)

    OdpovědětVymazat
  7. nikdy jsem ještě trávu nezkusila, ale ani mě to neláká. Jednou třeba ano, ale momentálně -díky nechci" :)

    http://justopinion.blog.cz/

    OdpovědětVymazat
  8. To jsou tedy zase blbosti. Nechápu proč se už konečně nepřistupuje k marihuaně, nebo konopí vlastně úplně jinak a z jiného konce. To je věc, které opravdu nerozumím. Všechny ostatní země kolem Česka jsou s tím už nějak smíření a podporují to, jen my tu jsme takový pozadu, jako vždycky ostatně. Mimochodem pro ty, které trochu zajímá CBD, doporučuji stránku cibdol :)

    OdpovědětVymazat