sobota 16. května 2015

Rádoby deníček: Nezvládám současný tlak okolí

Zdravím,
dnes to bude jen takové malé vyzpovídání. Moje spolužačky mě nevyslechnou, protože nechcou, abych je také stresovala, nejelpší kamarádka má svých starostí dost a ostatní nechci pořád otravovat s tím stejným dokola. Asi se jen potřebuju vypsat z toho, co mě tíží.

Pokud mě máte na instagramu, facebooku nebo jste četli předchozí článek, víte, že mě čekají státnice. Už jen z toho slova mě mrazí. Před ústní maturitou jsem málem omdlela před komisí, byla jsem zelená a měla jsem záchvaty paniky. Nespala jsem a málo jsem jedla. Teď se to vrací a je to ještě horší... Uvidím v komisi jen jednu známou tvář osoby, která si možná ani nebude pamatovat můj obličej, všem bude jedno, že jsem se ty 3 roky snažila a hladce procházela. Pro ně jsem jenom číslo, další z mnoha.... A moc si nefandím.

(zdroj)
Moje sestra neudělala 1 část maturity, ale u ní to všichni čekali a tak ani nejsou zklamaní. Takže teď se naděje upínají na tu "chytřejší" a celá rodina čeká, že to dám, vždyť jsem se přece učila a přece nejsem hloupá! Čím víc mě ubezpečují o tom, že je to vlastně už jistý, že to dám, tím větší tlak cítím.. A tím, že se dnes sestra dověděla, že to neudělala, je to horší. Navíc žiju na skoro-vesnici a místní tamtamy jsou rychlé. Nechci nikoho zklamat, nechci být ta, co se na to podle nich vykašlala, protože není přece blbá. A je mi jasné, že by si ukazovali i na rodiče, kteří se tu v komunitě dost angažují a můj otecc tu má vysoké postavení. Aby někdo soudil moje rodiče, že mají hloupé dcery, když to všichni, které znají, mohli udělat napoprvé. Každý tu žije v představě, že to jako musí dát každej. A že já to musím dát automaticky. Nikoho nezajímají vaše problémy a soudit tu umí každý a kolikrát i soudí za polopravdy. Proto to tu nemám moc ráda, je to tu velká vesnická drbárna. A vůbec nepřeháním, řeší se tu osobní životy i lidí, co se v komunitě neangažují, ale víte co, drbny si rádi pořeší ostatní životy, aby nemusely řešit ty své. 

Moje babička mi před pár měsíci vyprávěla, že ještě nikdy nebyla na promoci a moc by si přála na ni jít. Prý jsem její poslední naděje, protože moje máma šla po střední pracovat, strýc nedodělal vysokou a bratranec se na vysokou nedostal a potom neměl peníze, aby se uživil, kdyby nepracoval a jeho rodina bohužel také ne. A moje sestra, jak už víte, není studijní typ... A tak zbývám já.

U nás v rodině, hlavně z otcovi strany, je vzdělání hrozně důležité. Druhá babička je hrdou matkou dvou inženýrů a starší tetina dcery vystudovala masaryčku magistra a pak jela do anglie a vystudovala si Oxford.... Tahle babička mi vždycky kladla na srdce důležitost vzdělání.

No a máme tu finále. Moje matka chodí níhodou tančit s otcem jedné mé bývalé spolužačky z oboru. Školu přerušila a šla na medinu a teď ještě na nějaký technický obor. Její otec všem místním vykládal, jak se dcerka znovu vrací na pajdák, jen aby měla alespoň nějaký titul, aby můj obor dodělala, protže hrozně moc lehkej. A mamce se teda omlouval, jako aby to nebrala osobně.... Takže se pak cítím jako blbec. Kdyť přece každý trouba se dostane na obor, kam brali (2012) okolo 20 lidí a udělá toho bakaláře.Takže vlastně, i když to udělám, to žádná sláva nebude, vždyť je to vlastně lehké.

https://invigs365.files.wordpress.com/2014/08/sad-emoji.png?w=480
(zdroj)

Tak a výsledkem tohohle a mé přecitlivělosti jsou: velký stres, svírání žaludku, záchvaty paniky, pláč a fakt, že moje seběvědomí je na nule (to je taky u mě běžné). A silný pocit, že zklamu okolí, které má určité očekávání a taky se bojím, že nejvíc zklamu sama sebe.... A zkazím si prázdniny ("příjemný" bonus). Omlouvám se, pokud tu budou chyby ... píšu to narychlo.
Asi jen potřebuju slyšet více to: "Nejde o život, nejde o nic." místo nejčastějšího "Ty to určitě dáš/zvládneš!"

Uff, tak jsem to ze sebe dostala a je mi tak nějak líp. A děkuji všem, co mi píšete, že držíte place, bude to potřeba... Tak já se jdu se zase na chvíli učit, ať nemám ten pocit, že jsem neudělala maximum.

Mějte se krásně

přecitlivělá Terez

6 komentářů:

  1. Je zbytečné se upínat na představu, že se pomluvy rozjedou, že bude babička zklamaná, a kdesi cosi. Ty studuješ pro sebe, a pokud to neuděláš, bude to jen tvoje věc, a nikoho to zajímat nemusí. A pokud to nedáš na poprvé? No a co. V práci se tě na to ptát nebudou, a rodina ať si trhne.

    Věřím, že to je teď velký tlak na tebe - ale nenechej se stresovat okolím. Ty studuješ pro sebe. A podzim je taky termín ;-)

    I přes to držím palečky :-*

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U nás je až v lednu, zářijovej se nekoná. Jen toho mám prostě moc.... a u nás v rodině, si prostě všechno berem a chtě nechtě dáme na názor okolí, i když to nahlas nepřiznáme..

      A děkuju. :)

      Vymazat
  2. Držím ti moc pěstí. Hlavně si to tak hrozně nezabírej. Vzpomeň si na ten článek o nehodě.....všechno ostatní je jen hra, i když se to tak nejeví. Vím, že je to pro tebe důležité a nechci to nějak bagatelizovat, ale za pár let se nad tím jen už pousměješ. Řiď se tím, co je důležité pro tebe, co ti dělá radost. Hlavně se, jak píše Claire, nenech stresovat okolím.

    Mnoho sil a energie přeje Martina!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Budu se snažit, děkuju moc Marti !!!! :))

      Vymazat
  3. Když nejde o život, jde o hovno. (Pardon. :))
    Nenech se tak stresovat, ono to nějak dopadne. Ještě se nestalo, aby věc nějak nedopadla... A i kdybys to nedala, svět se nezhroutíb a život půjde úplně normálně dál.
    Držím pěsti, myslím na tebe. :)

    OdpovědětVymazat
  4. Přesně jak píše An.. nejde o život.. a že tě budou pomlouvat místní drbny?? No a? Tak budou! A za pár dní budou drbat někoho jiného... já, když se dozvím, že mě někdo drbe, tak si říkám, že aspoň lidi zajímám, když jim stojím za to, aby mě pomlouvali :DD
    Tak hlavu vzhůru, zhluboka dýchat a pamatuj si, že i kdybys to nedala napoprvé, je spousta lidí, kteří tě kvůli jednomu dílčímu neúspěchu neodsoudí!!
    A nejsi blbá!!

    OdpovědětVymazat