O mém vegetariánství

Ahoj,
myslela jsem si, že dříve vyjde "bilanční" článek,  nebo nějaký jiný z článků avizovaných na fb. Ale chytla mě akutní potřeba napsat právě o vegetariánství, protože právě to posledních pár měsíců výrazně ovlivňuje celý můj život.

Proč jsem přestala s masem a živočišnými produkty

Pamatujete na kampaň Blogerky říkají NE množírnám, kterou jsme rozjely s Jahodou minulý rok v dubnu? V době, kdy bylo toto téma všude hodně diskutováno, někde v nějaké diskuzi někdo pozanmenal, že chceme zachraňovat psy a obecně zvířata, ale že je stejně  jíme a že je to pěkně pokrytecké. V té době jsem již maso omezovala a tohle anonymní internetové nařčení mi pomalu zasazovalo červíky pochybnosí do hlavy. Potřebovala jsem se ale soustředit na studium a tak jsem to vytěsnila a dál jsem maso jedla. I když jsem ho (až na geniální žebra z jedné Brněnské restaurace) nevyhledávala, neporožívala, nekupovala, ani nepřipravovala. Doba plynula a já si uvěodomovala, že mám okolo sebe mnoho vegetariánů a že na tom asi něco bude. Přidala jsem se do vegetariánských a veganských skupin, kvůli recptům a koncem prázdnin maso omezovat. Doma jsem řekla mámě, že s masem postupně zkončím a že budu jíst maso jen u pár (asi 5) mých nejoblíbenějších jídel. Na adaptačním kurzu jsem si navolila vegetariánský jídelníček a tím to tak nějak začalo. Postupně jsem se loučila s uzeninami, nejoblíbenější salsou napoletana, kuřetem na broskvích, máminým ražničím a kdysi tolik milovanou slaninkou. Bylo to těžké a trvalo to asi déle, než mělo, ale došla jsem na konec cesty a pár měsíců už nejím maso, ani výrobky obsahující živočišný tuk. A dělám to z etických a ekologických důvodů.

(zdroj)

 Zvířata miluju a vidět videa, jak je se zvířaty (nejen) ve velkochovech zacházeno a jak jsou zabíjena na jatkách, bylo těžké a já se na tom nechtěla více podílet. Ke zrychlení mé přeměny přispěly tedy různá videa a také všemožné diskuze na vegetariánských a veganských fórech a facebookových skupinách a tohle vše mi stále více otevíralo oči.

A ten ekologický důvod? Koukněte na video o velkochovech s českými titulky. (Nejen) díky tomuto videu se dokonce vzdává masa můj přítel...

Co bylo nejtěžší?

Dobře si pamatuji sama svá slova: "Já bych nemohla být vegetarián, nemohla bych být bez slaniny! Hahahaha." Teď se tomu už jen směju, protože bez slaniny i toho všeho žít můžu! Nejtěžší pro mě bylo vzdát se bonbónků. Ne, vážně... milovala jsem všelijaké gumídky od Jojo, Hariba, a mmm Marshmallow, ale skoro všechno je napěchováno vepřovou želatinou ... Díky bohu existují veggie gumové bonbony z M&S, ze zdravých výživ a dokonce i takové Tesco má několik druhů kokin bez želatiny. Moje nejoblíbenější ale jsou špagetky, velké balení z Lidlu za 30,-. Zbožňovala jsem je už dávno a mají je ve 3 příchutích. Mňam!

(zdroj)

Také bylo těžké vzdát se grilovaných žeber (díky jejich marinádě) a mých nejoblíbenějších masových jídel, které dělala má máma už od mého dětství a vaří je stále a já se musím koukat, jak si rodina pochutnává. Moje máma odmítla se mi jakkoliv přizpůsobovat, protože podle ní, prostě maso celý víkend, kdy vaří, je potřeba a že můžu být ráda, když občas udělá něco sladkého. Vařím si tedy každý den sama, nebo si na/pro jídlo někam zaběhnu a o víkendu musím počkat, až si uvaří oni a pak teprv můžu já.

Oblíbená jídla jsem vyřešila tak, že hledám náhrady a nová oblíbená jídla a jsem v tom docela úspěšná. :) Například jsem našla sojovou slasu napoletanu ze zdravé výživy, za stejnou cenu, jako je ta masová a chutná výborně, takže se stala aspirantem na mé nové nejoblíbenější jídlo. 3x mňam!

Težké je určitě taky (opravdu často) bojovat s nepochopením, hloupými poznámkami, otázkami a nerespektováním, ze strany rodiny a blízkých, nebo známých. Vyslechla jsem si toho už tolik a stále slýchám. Je to unavující a otravné poslouchat stále to samé. Ty samé argumenty a otázky a muset stále dokazovat, že to není jen chvilkový rozmar, ani trend a že to myslím vážně a vysvětlovat dokola proč to dělám. Pořád slýchám, ať si dám kuře, že se to nepočítá, vídám zhnusené výrazy nad mým jídlem a prověšené obličeje, když jim chci nabídnout ochutnat. Neustálé otázky typu: ,,A rybu si taky nedáš?" nebo kecy typu: ,,Ježišmarjá, stejně tím ničemu nepomůžeš." a ,,Já si za tebe dám doma tak půlku krávy.", ,,Budeš nemocná.", ,,Nebuď blbá.", ,,Z  tebe se stává zas*anej sluníčkář, nebo co?" už mě nebaví. Lidi prosím, odpusťte si to. Díky! :)

Rozhodně vám můžu říct, že se cítím líp, i kdyby to bylo jen placebo. Nejsem tolik unavená z ničeho, mám energie pořád stejně, možná ještě víc, protože jím více zeleniny. Nemívám pálení žáhy a pocit těžkosti. (Ale přeplněnosti občas jo... i výborným veg(etari)anským jídlem se totiž dá přecpat. :D) A hlavně nemám výčitky, že jsou kvůli mně zabíjena zvířata, porotože je mám ráda a chci jim pomáhat, ne je trávit, když to jde i jinak. A že to jde! Je tolik substitucí! Je tu sojové maso, robi maso, dokonce i řízečky například od goody foody, tofu, seitan, tempeh a vyrábějí se různé náhrady, co už i mají vypadat a chutnat jako kuře, kachna,... Ve městech vyrůstají i vegetariánské a veganské podniky a prodejny a supermarkety doplňují své sortimenty o veg produkty (rostlinné pomazánky, vegetariánské uzeniny, náhrady masa, sojové výrobky,...). Vitamíny si sice ještě musím doplňovat bokem, ale nijak mi to nepřekáží. Cítím se zdravě a fajn. :)

Tam, kde klesá poptávka, klesá nabídka a i když jsem "jen jedna", i díky mně se v posledních pár měsích další lidé stávají a stali vegetariány a i když já to nikomu nenutím, ráda odpovím na něčí otázky, podám informace a pomůžu mu v začátcích. A doufám, že to tak bude dál a stále víc lidí se nebude chtít podílet na podpoře velkochovů, zabíjení zvířat a týrání. 

Nyní je pro mě zvíře jako zvíře. Pes jako kráva a jsem ráda, že mi kdysi někdo vyčetl mé vlastní pokrytectví a díky tomu jsem teď na cestě k veganství. Vysadila jsem totiž i mléko a použíávám rostlinné, místo másla tu mám třeba alsan nebo rostlinné oleje, místo medu mám rýžový sirup (agáve mi nešmakuje) a hodlám dělat vlastní pampeliškový med a místo vajíček je tu černá himalájská sůl, co opravdu chutná po vajíčkách a na šlehání místo bílků se používá cizrnový lák. Jo a v globusu mají vegan zmrzky, co chutnají jako smetanový! :3. 20x mňam! A proč veganství? Víte, jak to chodí v drůbežárnách nebo v mlékárenském průmyslu? Já už bohužel ano!

A ano, je pro mě těžké se toho vzdávat, možná těžší než jsem myslela, protože jsem byla na mléko, mléčné výrobky i vajíčka zvyklá odmala a obsahují je téměř všechny pokrmy a produkty co jsem denně jídávala. Ale zvykám si a veganské jídlo mi chutná a objevuju stále nová a vynikající jídla a alternativy.

Co mi pomáhá
Nejvíce můj přítel. Jeho podpora je pro mě opravdu důležitá a  funguje i jako má soukromá veganská policie. :D Vždycky když chci dát do košíku něco, co moc chci, ale obsahuje to například mléko nebo sýr, donutí mě to vrátit a dělá to i s veganskými výrobky co obsahují palmový olej. "Cháhá já to někam napíšu.", nebo "Napráskám to Tess!", na mě docela platí. :D

Je vážně třída a hrozně moc si vážím toho, že ho mám. Taky mi pomáhá to, že on sám, takový vrchní masožrout, přestal z ekologických důvodů (viz video) jíst maso a stravuje se mnou. (I když občas zhřeší svou oblíbenou čabajkovou pomazánkou, ale i tak jsem na něj hrdá!). A dokonce mu více chutnají jídla se sojovým či rostliným mlékem, což je skvělé, protože sojové mléko má takovou nezvyklou pachuť, ale dá se na to zvyknout.


Také mi pomáhají vegetariánští a veganští přátelé. Vyměňujeme si recepty, diskutujeme o problémech, píšeme si typy na veganské produkty, které lze sehnat za rozumný peníz v supermarketu a o místech kde se dobře najíst, a neutratit celou výplatu. Je skvělé mít okolo sebe lidi co vám rozumí, chápou proč to děláte a rádi si o tom s vámi popovídají.

A tak jsem se rozepsala asi víc, než jsem na začátku chtěla a doufám, že na vás teď nepůsobím moc jako nějaký extrémista, co nenávidí všechny masožrouty, protože to opravdu nechci! V žádném případě něchci nikoho do ničeho nutit. Já do jisté míry respektuji, co jí ostatní, jen chci, aby lidé věděli, proč to dělám já a že mi není lhostejné co se děje. A ať si poté každý zvolí sám, co a proč bude a nebude jíst.

Mějte se krásně a děkuji všem všežravcům, co to dočetli až sem. :)

Terez